Je to skoro 14 dní, co se konalo Mistrovství České republiky a náš příspěvek přichází až dnes. Proč? Muselo to uzrát… Dovolím si tento post výjimečně napsat za sebe, jako předsedu (fakt to slovo nesnáším) oddílu. Od roku 2000 se pravidelně účastním Mistrovství ČR a to v roli závodníka nebo trenéra, letos to bylo jiné. Třetím rokem se již nevěnuji tréninku nejzkušenějšího závodního týmu, měli jsme tedy s trenéry závoďáků domluveno, že koučovat půjdu pouze, když oni nebudou stíhat přebíhat mezi závodníky.
Věřte, byl to zvláštní pocit, sedět na tribuně s našimi závodníky a rodiči, fandit těm co bojovali, koukat na ně jak se rozcvičují z 50m, pozorovat trenéry, jak si předávají taktické informace, jak reagují jako koučové… Bylo to na jednu stranu těžké, na druhou jsem si to hrozně užila. A víte jaký byl nejhezčí pocit, když jsem mohla seběhnout z tribuny a plácnout si či obejmout naše závoďáky po jejich zápasech.
Díky týme, že ve svých 34 „babkovatím“ na tribuně, můžu jít na kafe kdy chci a můžu si vychutnávat veškerou tu dřínu týmu z dálky… Jsem neskutečně hrdá na to, co tvoříme!
Tereza…
Jo a výsledky? 
Honzán Šourek a Fila Hoffmann
Sofka Mazur, Davča Škoudlil a Mája Křečková
